Bylo nebylo, v hlubokém lese žil malý medvěd jménem Míša. Míša byl neobyčejně zvídavý a plný energie, měl rád dobrodružství a objevování nových míst. I přesto, že si pestrobarevný les, v němž žil, dobře znal, zůstávalo řada tajných zákoutí neobjevena.
Jednoho slunného odpoledne se Míša rozhodl vydat hledat dobrodružství hlouběji do lesa, dál od svého domova. Sbíral jahody pro svou maminku a plný nadšení a radosti z přírody se vydal na cestu. Míša běžel dál a dál, sledoval motýly a naslouchal ptáčkům. Avšak po chvíli si uvědomil, že netuší, kde je. Jeho okolí se mu najednou zdálo cizí a děsivé. Zmateně se rozhlížel kolem sebe – neznalé stromy, cizí zvuky. Míša se ztratil.
Medvědí srdce mu začalo bít rychleji a v očích mu vyvstaly slzy. Plakal a volal na pomoc, ale z lesa se neozvala žádná známá ozvěna. Jeho pláč se rozléhal hlubokým lesem, až přivolal malého jezevčíka jménem Háček.
Háček byl známý svým bystrým rozumem a dobrou orientací v lesích. Když spatřil malého plakajícího medvěda, okamžitě mu chtěl pomoci. „Proč pláčeš, malý medvěde?“ zeptal se Háček. Míša vyprávěl o svém dobrodružství a o tom, jak se ztratil. Háček se rozhodl pomoci Míšovi najít cestu zpátky domů.
Tak se rozpočalo velké dobrodružství – hledání cesty domů. Ve své cestě narazili na mnoho překážek. Skákali přes padlé stromy a brodili se říčkou. Potkali taky veverku, která jim poradila, jak se vyhnout husté bažině. Setkali se také s ptáčkem, který jim ukázal, jak se dostat přes vysoké kopce.
Každé zvíře, které potkali na své cestě, bylo ochotné pomoci a svým způsobem se stalo součástí jejich úžasného dobrodružství. Společně se smáli, učili se novým věcem a navzájem se povzbuzovali, aby vytrvali i přes obtížné chvíle.
Po dlouhém putování, plném úskoků a přátelství, se Míša a Háček konečně dostali zpět k medvědímu domovu. Míša byl nadšený a vděčný. Radostně objímal Háčka a řekl mu: „Jsi můj nejlepší přítel, Háčku, děkuji ti!“
Od toho dne byli Míša a Háček nerozluční. Společně prožívali mnoho dalších dobrodružství, ale vždy už věděli, jak se bezpečně vrátit domů. Míša se naučil, že i když je dobrodružství vzrušující, důležité je také vědět, jak se vrátit domů, a že přátelé mohou být v životě velmi důležití.
A tak Míša a Háček prožili mnoho dalších radostných dní plných dobrodružství v lese, kde zůstali nejlepšími kamarády až do konce svých dní. A nežily ani šťastně, ani nešťastně, prostě jen žili. Konec.
