Kdysi dávno, v jednom malebném království, žil král a královna, kteří toužili po dítěti. Po mnoha letech modliteb a nadějí se jim konečně narodila krásná dcera. Na její křtiny pozvali všechny sudičky z království, aby jí přinesly dary moudrosti, krásy a štěstí. Ale zapomněli na jednu z nich, zlou sudičku, která se na tuto urážku velmi rozhněvala.
Když přišel den křtin, všechny sudičky se sešly v královském paláci a každá z nich obdarovala malou princeznu svým darem. První sudička jí dala krásu, druhá moudrost a třetí štěstí. Když však přišla na řadu zlá sudička, rozzuřeně prohlásila: „Ať se tato princezna v den svých osmnáctých narozenin píchne do prstu o trn a zemře!“
Celý palác se zachvěl hrůzou. Naštěstí se však dostavila i poslední sudička, která se snažila kletbu zmírnit. „Nezemře, ale upadne do hlubokého spánku, který potrvá sto let. Probudí ji polibek pravé lásky.“
Když princezna Růženka vyrostla, byla nádherná a milá, a všichni ji měli rádi. Král a královna se snažili ochránit svou dceru před nebezpečím, a tak zakázali, aby se v království pěstovaly růže. Ale jednoho dne, když Růženka procházela lesem, objevila krásnou zahradu plnou rozkvetlých růží. Okouzlena jejich krásou, se rozhodla je posbírat.
Jakmile se Růženka dostala do zahrady, píchla se do prstu o trn jedné z růží a okamžitě upadla do hlubokého spánku. Království se ponořilo do smutku, a král s královnou, zoufalí z jejího osudu, nařídili, aby byla princezna uložena do krásné komnaty v paláci, kde ji nikdo nemohl najít.
Roky plynuly a o Růžence se šířily legendy. Mnoho princů se pokusilo princeznu probudit, ale nikdo neuspěl. Každý, kdo se přiblížil k paláci, byl zahalen do tajemství a strachu. Nakonec se o sto let později objevil mladý princ, který slyšel pověsti o krásné princezně.
Princ se vydal na cestu k paláci a překonal všechny překážky, které mu stály v cestě. Když dorazil k paláci, našel princeznu ležící v její komnatě, obklopenou květinami, které za ta léta rozkvetly. Byla tak krásná, že se princovi srdce rozbušilo.
Přistoupil k ní a jemně ji políbil. V ten okamžik se stalo něco kouzelného. Růženka se probudila a její oči se setkaly s pohledem prince. „Kdo jsi?“ zeptala se s úsměvem.
„Jsem princ, který tě hledal po celém království,“ odpověděl. „Tvá krása a odvážnost mě přivedly až sem.“
Růženka se usmála a pocítila, jak se jí vrací síla. V tu chvíli se také probudil celý palác a království, které bylo sto let v zajetí spánku. Všichni se radovali a slavili návrat princezny.
Princ a Růženka se do sebe zamilovali a brzy se vzali. Jejich svatba byla velkolepá a království se opět naplnilo radostí a štěstím. A tak žili šťastně až do smrti, obklopeni láskou a krásou, kterou si navzájem přinesli.
A od té doby se v království vyprávěla pohádka o Šípkové Růžence, která ukázala, že pravá láska dokáže překonat i ty nejtemnější kletby.
